(1863 Poděbrady – 1956 Praha)
Ludvík Kuba se narodil 16. dubna 1863 v Poděbradech jako druhorozený syn z celkového počtu třinácti dětí. Svoje dětství a dospívání strávil se skupinou sourozenců v početné rodině, kde nebyl nikdo z dětí příliš rozmazlován a hýčkán. Zřejmě však právě prostředí jeho mládí přispělo k tomu, aby byl dobře vybaven pro budoucí život. Určitý zárodek svého pozdějšího výtvarného nadání pravděpodobně získal jak po otci, vyučenému zámečnickému řemeslu ve Vídni, které provozoval v Poděbradech, tak i po matce, jež pocházela z rodiny s hrnčířskou tradicí. Po přechodu na měšťanskou školu v roce 1873 se začal věnovat i dalšímu uměleckému oboru – kreslení. Tamní ředitel brzy rozpoznal výjimečnost Kubova talentu, a aby ještě více podpořil jeho zájem, půjčoval mu domů různé ilustrované knihy. Pod tímto vlivem začal Kuba okreslovat a omalovávat obrázky z různých novin, ale zejména časopisů s kresbami tehdejších ilustrátorů. Později si založil dokonce i album, ve kterém ukládal různě získané kopie děl a podobizen slavných malířů. V roce 1877 následovalo další vzdělávání na pražské varhanické škole. Studoval zde dva roky pod vedením Františka Zdeňka Skuherského a získal zde mimo hudebně odborných znalostí . Po studiích v Kutné Hoře v roce 1883 nastoupil jako podučitel v Žiželicích u Poděbrad, ale zanedlouho byl přeložen do Sedlce u Kutné Hory. Všechen svůj volný čas tehdy věnoval práci na sbírce „Slovanstvo ve svých zpěvech“ Na nějaký čas se usadil u rodičů v Poděbradech, odkud se vydával na své studijní pobyty po slovanském světě. Jeho první cesta vedla v roce 1885 na Slovensko. V roce 1886 na Lužici, do Haliče, na Ukrajinu a v roce 1887 do Ruska. Nejčastěji však jezdil na Balkán, kde mezi léty 1888-1893 pobýval s malými přestávkami převážně v Černé Hoře a v Bosně-Hercegovině. Na těchto cestách využíval Kuba i svoji zálibu v malování, neboť si zaznamenával i vše co viděl: krajiny, zajímavé stavby, kroje, řezby a výšivky. Přestože se od jara 1911 stala Praha jeho trvalým domovem, nebyl pro něho návrat do vlasti jednoduchý. Posléze se dostal do sporu s uměleckým spolkem Mánes a jako malíř se stáhl do ústraní V roce 1937 byl vyslán do Sovětského svazu jako člen oficiální delegace při příležitosti výstavy našeho umění v Moskvě. Touto poslední cestou jakoby symbolicky uzavřel své četné cesty po slovanských zemích. Že pracoval až do konce života, dokládají výstavy jeho nejnovějších obrazů ještě i v roce 1949, 1950 a také poslední výstava pořádaná na rozhraní let 1953 a 1954 k oslavě jeho devadesátin. S přibývajícím věkem měl již problémy se zrakem, který mu postupně slábl, což je i patrné na díle z tohoto závěrečného období. Zemřel v Praze 30. 11. 1956 ve věku 93 let."
Comments