(1900-1983)
Jaroslav Veris, vlastním jménem Zamazal, se narodil 10. července 1900 ve Vsetíně v rodině známého lékaře. Po studiu na gymnáziu odešel na pražskou Akademii výtvarných umění, kde studoval u profesorů J. Preislera, V. Nechleby a Krattnera. V roce 1924 odešel do Paříže, kde se přihlásil ke studiu na Academie Julien. Pobyt v Paříži ve 20. a 30. letech zásadním způsobem ovlivnil jeho celoživotní tvorbu i názory, bylo to období setkávání a kontaktů s osobnostmi jako M. Chagall, F. Kupka, Toyen, F. Muzika, O. Kubín. Potkává se také s prezidentem T. G. Masarykem, Dr. E. Benešem, JUDr. E. Háchou a T. Baťou. V Paříži měl v roce 1928 samostatnou výstavu ve světoznámé Galerii Bernheim Jeune. Stal se členem Podzimního salonu 1929 a Salonu nezávislých umělců. Později se zúčastnil mezinárodní výstavy v Montrealu a Erfurtu. Z významných výstav v Československu jsou to výstavy v roce 1927 v Topičově salonu, 1928 v Brně, 1930 v Adventinské mansardě Praze, 1932 v galerii Dr. Hugo Feigla, 1935 ve Výchoslovenském muzeu v Košicích. Dále vystavoval v Ostravě, v Hradci Králové či v Olomouci. Nacistická okupace a II. světová válka definitivně ukončuje toto období. V koncentračním táboře mu umírá žena (pocházela z významné židovské rodiny Meislů), on sám je zatčen a v letech 194 - 1945 uvězněn v koncentračním táboře Klettendorf u Vratislavi. S několika vězni utíká, v Čechách je opět zatčen a uvězněn v Terezíně. Po válce byl za odbojovou činnost vyznamenán dekretem prezidenta republiky, ale rok 1948 mu uzavírá možnost kontaktů s Francií. V 50. letech pocítil ideologicky motivované zneuznání své tvorby, pracuje na divadelních výpravách pro různá divadla. V 70. letech pracuje na souboru dřevěných plastik. Jeho výstavní činnost je i nyní poměrně velká. S přibývajícím věkem se hlásí i zdravotní problémy. Na podzim roku 1983 malíř Jaroslav Veris umírá. Ve Verisově tvorbě nalezneme jak prvky akademické výuky v duchu 19. století, tak ovlivnění holandskou malbou 17. století. Krátce se objevuje vliv Barbizonské školy a G. Courberta, v Paříži pak vliv impresionismu, kubismu, prochází obdobím surrealismu a abstrakce. Ve své malbě zůstává věrný poetice a lyričnosti. Jeho malba opěvuje líbeznost klasické krajiny, ženské krásy, jemnou křehkost květin, které podává v malebných kompozicích. Důmyslně prokomponovaná a barevně harmonická zátiší podélného formátu jsou pro něho typická, že mohou nést označení jako „verisovská zátiší“. Jeho malířská technika je složitá, jediné místo na obraze neponechával náhodě. Na některých obrazech pracuje dlouho a často se k obrazům po čase vrátil.
Comentarios