(* 15. 6. 1886 Praha – † 3. 1. 1983 Praha)
Narodil se v Praze ve Vyšehradské ulici jako druhé ze tří dětí hodináře Aloise Horejce (1853–1927) a jeho ženy Františky, rozené Suché (*1859). (Nejmladší sestra zemřela předčasně, bratr v 36 letech.)[ Ve čtrnácti letech ho rodiče přivedli do litografické dílny, odkud po několika týdnech odešel do učení na gravírníka (rytce kovu) a cizeléra na Odborné škole pro klenotníky, zlatníky, stříbrníky, ryjce kovu a pasíře v Praze. Horejc vytvořil dílo, které má své nezaměnitelné místo na české výtvarné scéně, zůstalo však solitérním, uzavřeným vlastním názorem, bez následovníků. Již mezi svými vrstevníky byl oceňován pro svoji všestrannost, jíž dokázal podnětně zasáhnout nejen do oblasti sochařství, ale také dalších oborů – užitého umění a architektury. Zvláštní, standardními kategoriemi těžko uchopitelný styl Horejcovy práce přispěl k faktu, že jeho dílo nebylo v posledních desetiletích systematicky zpracováváno ani vystavováno. Významnější monografické výstavy této zajímavé osobnosti českého sochařství se konaly v 70. letech minulého století, jejich iniciátory a pořadateli bylo Uměleckoprůmyslové museum v Praze (1971) a Galerie hl. m. Prahy (1976/77) Ve volném čase navštěvoval kurzy dalších řemesel. V letech 1906 až 1910 studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole u E. Nováka, Stanislava Suchardy a Josefa Drahoňovského. Pro zajištění financí pracoval při studiu jako štukatér při výzdobě novostaveb. V roce 1918 byl na Uměleckoprůmyslové škole jmenován profesorem, vedl ateliér pro umělecké zpracování kovů. V roce 1948 odešel do důchodu, ale zůstal i nadále umělecky činným. V letech 1943 - 1983 bydlel a pracoval v Podskalí v domě čp. 386/II na rohu Trojické ulice a Rašínova nábřeží, kde je umístěna jeho pamětní deska s bronzovou portrétní bustou. Byl členem pražské zednářské lóže Sibi et posteris Je pohřben na Olšanských hřbitovech.
コメント