(1900 Praha - 1970 Praha)
Jan Slavíček (1900-1970) byl český malíř, syn malíře Antonína Slavíčka (1870-1910), bratr režiséra a střihače Jiřího Slavíčka, pokračovatel malířského rodu Slavíčků. Studoval na Akademii výtvarných umění u prof. J. Preislera, V. Nehleby, Maxe Švabinského a O. Nejedlého (1916-1925).Od roku 1922 byl členem SVU Mánes. Podnikl řadu studijních cest do Francie (včetně Korsiky), Itálie, Španělska, Anglie, Řecka, SSSR aJ ugoslávie.V letech 1937-1970 bydlel v zadním traktu Hrzánského paláce na Hradčanech. Z okna svého ateliéru maloval své slavné pohledy na Prahu. Ve všech námětových oblastech své tvorby vyšel - v zátiší, v krajinomalbě i pražských pohledech - z předčasně (40 let) uzavřeného díla svého otce. V raném období se vyrovnal s podněty francouzského fauvismu, ale brzy si našel vlastní malířský výraz, založený na smyslovém realismu. Krajinářské motivy vybíral s oblibou z Orlických hor, kraje kolem Orlické Rybné kam zajížděl v dětství. U většiny velkých malířů lze vysledovat obdobný vývoj jejich díla. Od víceméně neumělých dětských kreseb, přes školní práce a ateliérové kresby, akademismem načichlé realistické obrazy krajin či zátiší až po vrcholná díla, která autora proslaví. Pokud nedojde ke zlomu tak vrcholné období trvá velmi dlouho, jelikož autor se snaží co nejdéle sbírat plody svého umění a to jak ve formě ocenění a často i ve formě finanční.Pro Jana Slavíčka tato linie neplatí. Vyrostl v ateliéru svého otce Antonína Slavíčka, umělecké osobnosti mimořádného významu. Techniku kresby a malby měl jakoby na talíři, míchání barev, výběr správných štětců a špachtlí, určování kvality terpentýnu či damarového laku. To byly znalosti v době, kdy jeho spolužáci zvládali tak pastelky. Dobrovolným úmrtím tatínka Antonína začíná kolem Jana Slavíčka kroužit smrt v pravidelných spirálách. Dalším jeho učitelem byl syn příštího presidenta Herbert Masaryk, který si vzal paní Slavíčkovou. Malý Jan si od svého otčíma vzal to nejlepší avšak smrt znovu prošla kolem. Citlivý a introvertní malíř Herbert Masaryk podlehl těžké nemoci, když bylo Janovi patnáct let. Talent však vyvěrá naplno. Ve svých šestnácti letech dostává výjimku a stává se nejmladším frekventantem na Akademii výtvarných umění. Měl štěstí na učitele. Loukota, Preisler, Nechleba a hlavně Švabinský. Ode všech si bral to nejlepší, avšak žádného z nich nenásledoval žádného nekopíroval, zůstával svůj. Avšak smrt jej pronásledovala i nadále. V krátkém sledu za sebou umírají jeho spolužáci a přátelé Piskač a Hubáček. Těžké mládí možná urychlovalo Slavíčku umělecký vývoj. Ve svých dvaceti již maloval ve stylu, ke kterému se jiní malíři dopracovávali dvacet i třicet let. V této době mu stylově i technicky byl nejblíže francouzský velikán Paul Cézanne. Podobně jako tento čelný představitel impresionismu i mladý Jan maluje hutným barvami a rozmáchlými tahy nanáší na plátno tóny hnědé barvy. Umělecký vývoj Jana Slavíčka jako kdyby vyvrcholil v třicátých létech. Po válce již těžil ze svého jména. Prodával líbivé akvarely kytek a kresby krajinek a hlavně se stal prominentním malířem komunistických pohlavárů, pro které maloval ve svém hradčanském atelieru vysoko na Prahou, hlavní město ve všech ročních dobách, za každého počasí a světelných podmínek. Tyto obrazy však již postrádají syrovost a naléhavost jeho cézannovského období. Ceny Cézannových obrazů dnes vysoko převyšují ceny olejů Rembrandta, Giotta či Goyi. Možná, že některý z bohatých sběratelů si všimne i našeho Jana Slavíčka. Přeji mu to.
Commentaires