(* 15. 5. 1880 Nové Město na Moravě – † 2. 5. 1925 Praha)
Sochař Jan Štursa se narodil 15. května 1880 v Novém Městě na Moravě. Tam také absolvoval vletech 1886až 1894 obecnou i měšťanskou školu. Během školní docházky výtvarný talent nijak neprojevoval. Daleko více se zajímal o přírodu a zahradničení. Anebýt všímavého pana učitele, který přesvědčil rodiče, aby poslali chlapce do Hořic, byl by zJana Štursy bezesporu dobrý a spokojený zahradník.Roku 1894 odešel Jan Štursa do sochařské a kamenické školy v Hořicích,kterou ukončil s výborným prospěchem. Vroce 1899 byl přijat na Akademii výtvarných umění vPraze dospeciální sochařské školy Josefa Václava Myslbeka. Počáteční komplikovaný vztah mezi studentem a jeho profesorem přerostl ve vzájemný respekt.Rok po ukončení speciálky, vroce 1904, dostal Jan Štursa poprvé Hlávkovo cestovní stipendium, které mu umožnilo tříměsíční studijní cestu do Mnichova, Bernu, Curychu, Ženevy, Paříže a Londýna. Téhož roku byl na základě vystavených prací na XII. výstavě SVU Mánes v Praze přijat za člena SVU Mánes. Tím bylo završeno první tvůrčí období. Pro toto období byl typický i výběr materiálu: vosk pro modelaci, alabastr pro realizaci. To byl tedy přechod z jednoho období do druhého, které bylo vymezeno lety 1905-1908.Své druhé období začal vletech 1905 a 1906 samostatnou sochařskou tvorbou v ateliéru na Maninách. Při práci byl ovlivňován i svými cestami do zahraničí. Toto období bylo charakteristické výrazovou intenzitou, materiálovou a technickou mnohostranností (Píseň hor, Zamyšlený muž, Puberta). Zároveň vytvořil několik děl, která můžeme přiřadit k nejčistším realizacím českého symbolismu (i když se znaky secese), například portréty Karla Hlaváčka nebo Karla Dewettera. Následující etapa by se dala zjednodušeně charakterizovat asi takto: umělec opouští nejen secesní a symbolistické tvarosloví, ale i proměnlivý materiál, a věnuje se dekorativní tvorbě (pavilon architekta Jana Kotěry na jubilejní výstavě Obchodní a živnostenské komory v roce 1908). Štursa zde vytvořil díla, která patří kvrcholům českého moderního sochařství (Koupání vlasů, Eva). Zlomovým dílem se stala Sulamit Rahu, ve které zachytil v mimořádné rovnováze smyslovost i pohybové možnosti těla.Toto období bylo přerušeno vypuknutím první světové války. Hned 3. srpna 1914 Štursa nastoupil k81. pěšímu pluku vJihlavě, u kterého setrval střídavě na frontě v Haliči, střídavě vzázemí, až do konce roku 1916. Vtomto roce byl na žádost J. V. Myslbeka jmenován, po zemřelém Stanislavu Suchardovi, profesorem medailérské speciálky na Akademii, a tudíž byl zbaven vojenské povinnosti.Válka Štursovi nepřetrhala jen tvůrčí cestu. Poválečné období je v podstatě posledním tvůrčím obdobím Jana Štursy. Koncem války a se vznikem státu se probudily ve Štursoviheroizující tendence (vytvořil dvě varianty sochy Svobody), které spolu spocitem radosti, obsahují všechna další a poslední díla vobdobí let 1918-1925.Štursova úspěšně započatá pedagogická kariéra pokračovala již v roce 1919, kdy J.V.Myslbek odešel na odpočinek a profesorský sbor AVU Štursu přijal jako profesora sochařské školy. V letech 1922 až 1924 byl Jan Štursa zvolen rektorem AVU.Úspěchy zažíval i na mezinárodní scéně. Například již v roce 1919 byl jmenován členem Société Nationale des Beaux-Arts v Paříži a následující rok se zúčastnil jejího výročníhoSalonu, vystavoval na Biennale v Benátkách, v Rio de Janeiru i jinde. Největším úspěchem pak bylo, když Moderní galerie v Benátkách zakoupila v roce 1920 Sulamit Rahua vystavila ji v sále společně s Rodinovým Kovovým věkema Bourdellovým Héraklem.Štursase 28. dubna 1925 zúčastnil umístění své sochy Dar nebes a zeměv Moderní galerii. Následně, sužován bolestivými příznaky rozvíjející se syfilidy, se vrátil do svého ateliéru na Akademii, kde se těžce postřelil a na následky zranění 2. května 1925 zemřel.
Comments