(* 23. 12. 1882 Brno – † 31. 3. 1949 Praha)
Jakub Obrovský (1882–1949) začínal svou profesní dráhu malíře, sochaře v prvním desetiletí dvacátého století, tedy v době, kdy se objevily první kubistické obrazy. Mezníkem byly Avignonské slečny od Picassa, které na jaře 1907 vyvolaly odpor veřejnosti i nadšení části umělecké obce. O rok později se v souvislosti s Braquovou výstavou objevil termín „kubus“, dva roky poté byl v Miláně zveřejněn Manifest futurismu. Pražské umělce uchvacuje výstava Edvarda Muncha. Obrovský absolvoval Akademii výtvarných umění v roce 1904, o čtyři roky později, po vojně a pobytu v Itálii, začíná tvořit. Zprvu se účastní hlavně zakázek na výzdobu veřejných budov. Záměrně nehledal velké vzory, maloval podle svého, maloval to, co viděl nebo si představoval. Z výuky a příkladu svých profesorů si vybral pouze to, co vyhovovalo jeho naturelu. Jakub Obrovský byl začátkem století pro své zaměření považován za umělce nemoderního, což by však dnes nemělo zájemce o jeho dílo odradit. Kritizovali jej zejména příslušníci okruhu Osmy a Skupiny výtvarných umělců, veřejně se proti němu vymezoval třeba Bohumil Kubišta. Obrovský vycházel z tradiční malby reprezentované Maxem Švabinským a Josefem Mánesem, hledal původní přirozený stav souznění člověka s přírodou, idealizovanou dokonalost, hledal „ztracený ráj“.Jeho ohlížení se za antickým ideálem nebylo jen pózou. V roce 1932 získal bronzovou medaili na soutěžní výstavě olympijských her v Los Angeles a ve stejném roce, kdy odmítl účast na výtvarné soutěži olympijských her v Berlíně (1936), dostal za monumentální bronzovou plastiku Vraždící Odysseus (1934/35) Katzovu cenu České akademie věd a umění v Praze. Mimochodem byl i aktivním sportovcem – v roce 1920 získal na olympiádě umělců v Paříži druhou cenu v šermu. Tři desetiletí také učil. Jeho ateliérem prošly osobnosti jako František Tichý, Emanuel Frinta, Vincenc Makovský, František Muzika nebo Jindřich Štyrský.
Comments