(1913 Horní Újezd- 2005 Praha)
Václav Boštík se narodil v roce 1913 v Horním Újezdu u Litomyšle. Byl jedním z nejvýraznějších českých malířských představitelů druhé poloviny 20. století. Jeho hlavními obory bylo malířství a grafika. Své studium započal na pražském Českém vysokém učení technickém, profesura kreslení a deskriptivní geometrie (1933–1937), a poté se stal studentem českého malíře a grafika Willyho Nováka (1886–1977) na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1942 se stal členem spolku Umělecká beseda a později se svým kolegou Václavem Bartovským (1903–1961) založili skupinu UB 12 (1960), která výraznou měrou přispěla k rozvoji české scény výtvarného umění. Co se týče jeho uměleckého projevu, zaznamenal v průběhu století výrazný vývoj. Boštík neustále hledal, jak by se co nejpřesněji vyjádřil. Od realistického pojetí maleb a zátiší postupně, v rámci desetiletí, přecházel stále zřetelněji, přes Picassovi zjednodušené postavy (Panna Marie s Ježíškem, 1941), k svému typickému abstraktnímu vyjádření umění prostřednictvím jednoduchých geometrických tvaru a hry světla a barev. Jeho první samostatná výstava se konala v Alšově síni Umělecké besedy v roce 1957. S dalšími výstavami se setkáváme v roce 1967 – Galerie výtvarného umění v Roudnici nad Labem, 1977 – Galerie Altro v Římě a např. v roce 1980 v Galerii Geneviève et Serge Mathieu, Besançon ve Francii.Tato tvorba ho v dobách diktovaného sociálního realismu závislého na vládním režimu proslavila nejvíce. Musel si však své umění těžce obhajovat jak před představiteli režimu, tak před svými nejbližšími. V době komunistického útlaku se s výstavami autorových obrazu setkáváme stěží. Většinou se jednalo spíše o neoficiální výstavy. Oko znalců a zájemců o abstraktní umění se tak mohlo znovu potěšit nad mistrovými obrazy až ke konci totalitního režimu v roce 1989, kdy se konala oficiální výstava v galerii pražské staroměstské radnice. Boštík se ve svém životě zřekl jakékoli inspirace okolních uměleckých směrů. Zajímal se o egyptské a mezopotamské umění (Kresba k Apokalypse z roku 1945, Fantastická hlava z roku 1946). V průběhu 60. Let se jeho cit pro vnímání umění ubíral směrem představ kosmologických procesů a energetických polí (Pole modré, 1964; Růžová mlhovina, 1965). Jeho tvorba byla ovlivněna i náboženstvím, kdy se stala jeho zdrojem křesťanská ikonografie (Nebeský Jeruzalém z roku 1989). Asi jeho nejznámější uměleckou činnost najdeme ve spojitosti s pražskou Pinkasovou synagogou, kde společně s malířem a členem Umělecké besedy Jiřím Johnem, pracoval na tvorbě památníku obětem holocaustu, který předznamenal jeho další vývoj. Mezi jeho další díla můžeme zařadit obrazy Lebka (1958), Rýhování (1973), Svislé členění (1967), Velké rýhování (1978) a Žlutý čtverec (1988). V roce 2004 získal cenu od ministra kultury a ve stejném roce i medaili za zásluhy od prezidenta republiky. Václav Boštík zemřel v roce 2005.
コメント